Historie školy

Jak tomu  na naší Základní škole v Nedakonicích bylo v dřívějších dobách?

Motto:

„Jen ticho slov a šepot z kamen,

neslyšné vyprávění generací

v šlépějích dějin stoletím se vrací

ve slovech proměn učitele.

Čas životem, krev tělem,

dávnem dnešek prolíná.

Děti a škola!

Pak se vzpomíná…“

Školství na Uherskohradišťsku má značně dlouhou historii a jeho počátky je třeba hledat hluboko ve středověku. Dochované zprávy o prvních školách máme pouze u větších měst, proto si jen můžeme domýšlet, kdy se započalo s první výukou i v naší obci.

Spolehlivě můžeme jen říci, že první škola byla určitě velmi chudobná, jelikož školy, které byly stavěny na konci 18. století byly většinou chalupy kryté doškami, za učebnu sloužily místnosti s nízkým trámovým stropem, mnohdy nevybílené s malinkými okny. Podlaha byla většinou hliněná nebo dřevěná.

Také s učiteli to nebylo jednoduché. Nízké společenské postavení a hmotná bída byly příčinou nedostatku schopných učitelů. I v naší škole tomu nebylo jinak, z roku 1778 se dochovala zpráva, že v Nedakonicích není zkušeného učitele, proto vyučuje obecní písař, značně letitý, ke školní službě neschopný muž.

Ve svých počátcích se vyučovalo ve  škole čtení, psaní, základy počtů a chrámový zpěv. Učitel většinou zastával také spoustu dalších funkcí např. funkci varhaníka, obecního písaře, vedl  záznamy v matrikách.

Plat dostával většinou podle toho jak se vedlo obci, v Nedakonicích dostával výplatu většinou v podobě naturálií např: vejce, máslo, sůl, slaninu, obilí, placky, luštěniny.

Současná škola, o které máme již spolehlivé zprávy, začala dětem sloužit již v roce 1852. Ve škole bylo pět tříd, školní jídelna a  ke škole také náležel jeden byt, ve kterém většinou bydlel školník.

Školu navštěvovalo průměrně 110 – 135 žáků (na rozdíl od současnosti, kdy naši školu navštěvuje průměrně 70- 80 žáků) .

Naše škola  prošla řadou oprav. První velkou přestavbou prošla v roce 1886, avšak ani tato a ani další rekonstrukce nedokázaly napravit sešlost a ponurost chodeb a učeben. Proto byla v roce 1981 uskutečněna generální rekonstrukce školní budovy s přístavbou. Z původní školy zbyly jen základy a obvodové zdivo. Takto zrekonstruovaná škola se nám zachovala dodnes, samozřejmě s řadou vylepšení.

Vraťme se ještě na chvíli zpět, a to do roku 1937. 6. března 1937 byl na naší škole proveden výzkum žactva, jen s úsměvem si můžeme domýšlet, jak by asi dopadl tento výzkum dnes.

Otázkou však zůstává, jestli jde o obrat k lepšímu, či horšímu nebo jestli by nebylo lepší hledat odpověď někde uprostřed. Z pozorování dnešní mládeže je zřejmé, že některým by krok zpět neuškodil a mnohdy ne jenom dětem, ale i dospělým.

„Bylo zjištěno: ze 149 žáků má oba rodiče 134 žáků, jen otce 4, jen matku 9, bez rodičů 2. Z rodičů školních dětí v Nedakonicích  jest rolníků 18, domkařů 29, dělníků 30, řemeslníků 34, obchodníků 1, železničních zřízenců 25, úředníků 5, jiných zaměstnání 1 a nezaměstnaných 6.

Rodin s 1 dítětem je 17, se 2 dětmi 45, se třemi 25, se čtyřmi 15, s pěti 47. Z nich spí v kuchyni 9, v kuchyni a světnici 110, ve dvou pokojích 24, ve třech pokojích 3, ve čtyřech a více pokojích 3. Splachovací záchod nemá ani jedna rodina, koupelnu mají 4 .

146 dětí spí v posteli, na lávce 1, jinak 2. Samostatně spí v posteli 17 dětí, dva v posteli spí 117, tři v posteli 15.

Velmi dobře oblečených dětí je 46, uspokojivě 71, nuzně 14 dětí. Do nočního prádla se obléká 71 dětí, spí v šatech 1. Čistý oděv má 124 dětí, špinavý 25.

Kapesník má 144 dětí.

V zimě se koupe jednou týdně 54 dětí, jednou za dva  týdny 54 dětí a nekoupe se 40.

Denně si čistí kartáčkem zuby 73 dětí , zbytek si zuby nečistí.

Dvakrát denně jí 5 žáků, třikrát denně 50, čtyřikrát  28, pětkrát 66. Maso šestkrát týdně mívá 24 žáků. Dosyta se nají 109 žáků, zbytek mívá hlad. Alkoholických nápojů okusilo 109 žáků.

Vlakem jelo 133 žáků, autem 124.

Polní práce musí konati denně 59 žáků, někdy 74, nemusí pracovat 16.“ (zapsal Jan Pavlíček- řídící učitel)

Také rodiče a široká veřejnost se aktivně zapojovala do činnosti školy. Na škole vždy fungovalo rodičovské sdružení, které např. zajišťovalo žákům učebnice, psací potřeby a knihy do žákovské knihovny, organizovalo vánoční akce, ošacovací akce, podílelo se na organizaci oslav Svátku matek, Dne dětí,  při menších opravách školy odpracovalo stovky hodin zdarma.

I místní drobní živnostníci vždy nějakým vhodným způsobem dokázali škole vypomoct.

Celá činnost školy byla úzce spjata s životem v obci. Rodiče, učitelé i ostatní občané spolu vzájemně žili i pracovali, škola pro ně nebyla přítěží, ale místo na které se vždy rádi vrací .

Kéž by se tahle slova dala zopakovat i dnes. Můžeme jen doufat, že škola a veřejnost k sobě zase najdou cestu zpět, a že rodiče nebudou školu brát pouze jako prostředek na hlídání dětí, ale také jako místo vzájemné spolupráce a porozumění.